Paběrky z Karlovarského kraje: Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru, Skalky skřítků a Šemnická skála
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru
Úvodem stojí za zmínku, že areál kostela s farou a hřbitovem je už od 11. února 1964 chráněn jako kulturní památka.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru je zřícenina bývalého farního poutního římskokatolického kostela ve Svatoboru (část obce Doupovské Hradiště) v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Nachází se při okraji vojenského újezdu Hradiště v Doupovských horách. Po zmenšení vojenského újezdu se památka nachází mimo hranice vojenského prostoru.
Na místě současné zříceniny kostela stál původně gotický, snad dřevěný kostelík neznámého zasvěcení, postavený nejspíš na počátku 13. století. Oblast mezi Ohří a Pustým zámkem byla roku 1272 vyňata králem Přemyslem Otakarem II. z jurisdikce loketského purkrabího a předána cisterciáckému klášteru v Oseku.
Cisterciácký klášter nechal podle návrhu neznámého architekta postavit roku 1352 na místě původního kostelíku ve Svatoboru nový gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Slavnostně vysvěcen byl téhož roku. Farní kostel spadal pod osecký klášter do roku 1465, kdy byl postoupen králi Jiřímu z Poděbrad, který jej připojil k panství hradu Andělská Hora. Poté se stal filiálním kostelem kostela sv. Michaela Archanděla v Andělské Hoře. Během staletí kostel zchátral a ze zprávy ze dne 27. září 1721 vyplývá, že byl ve velmi špatném stavu.
Barokní kostel nechal vystavět v letech 1731–1736 hrabě František Josef Černín podle návrhu architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Jedná se o orientované jednolodí s obdélným, půlkruhově zakončeným presbytářem. Součástí areálu je také ohradní zeď.
Do druhé světové války utrpěl kostel různé újmy (např.: požár věže způsobený bleskem, vichřice). Důkladných oprav a rekonstrukce se dočkal kostel, fara a přilehlé hospodářské objekty v letech 1885–1888.
Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a Svatobor byl dosídlen obyvateli z vnitrozemí jen částečně a místní farnost byla zrušena. Duchovní správou byl od prosince roku 1946 pověřen kněz Vojtěch Sádlo z řádu křížovníků s červenou hvězdou, který dojížděl z kostela Povýšení sv. Kříže v Rybářích. V roce 1953 došlo k začlenění území do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště. Kostel byl uzavřen a převeden do správy armády. Část bohatého inventáře byla převezena do jiných kostelů, např. do kostela Nanebevzetí Panny Marie a svaté Maří Magdaleny v Chlumu Svaté Maří. Do pražské zrcadlové kaple byly převezeny barokní varhany. Ostatní zařízení bylo rozkradeno nebo zničeno. Neudržovaný kostel sloužil následně jako skladiště, vojenské statky zde skladovaly řepku. Roku 1966 byl kostel nejspíš úmyslně zapálen, i když vojenské lesy uváděly, že požár vznikl samovznícením uskladněných semen řepky. Po požáru zůstal kostel opuštěn a v průběhu druhé poloviny 20. století byl zcela zdevastován.
Od konce roku 2003 byl kostel armádou postupně stavebně zajišťován, byly dozděny zřícené části zdiva presbytáře, odstraněny náletové dřeviny z klenby lodi a roku 2011 byla budova provizorně zastřešena, věž kostela pak dostala jednoduchou nízkou jehlancovou stříšku. Prázdný kostel byl provizorně uzavřen, mřížemi byl zamezen přístup do interiéru. Roku 2015 byl celý areál nově oplocen. Počátkem roku 2016 byly objekty převedeny do majetku nově vzniklé obce Doupovské Hradiště. O záchranu kostela usiluje Spolek pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska. V říjnu roku 2016 zahájil spolek ve spolupráci s obcí práce na celkové revitalizaci zdevastovaného hřbitova.
I přes opravy provedené po roce 2000 se propadla klenba presbytáře a zřícením hrozí také narušené zdivo triumfálního oblouku. Obě části by měly být zrekonstruovány v roce 2019 na základě projektu celkové obnovy kostela, jejíž realizace byla odhadnuta na 32 miliónů korun. Její součástí je také úprava věže na vyhlídku. Po opravě by měl kostel sloužit jako kulturní sál a výstavní síň.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nanebevzetí_Panny_Marie_(Svatobor)
https://pamatkovykatalog.cz/kostel-nanebevzeti-panny-marie-16225239
Skalky skřítků
Skalky skřítků jsou národní přírodní památka a geologicky unikátní lokalita pseudokrasových dutin ve vulkanické brekcii v západní části Doupovských hor necelý kilometr vzdušnou čarou na východ od Dubiny, části obce Šemnice v okrese Karlovy Vary nad obcí Svatobor. Chráněné území, které leží na katastrálním území obce Doupovské Hradiště, ustavené v roce 2016 po zmenšení rozlohy vojenského újezdu Hradiště, je ve správě Ministerstva životního prostředí ČR.
Jedná se o skalní dutiny podlouhlého oválného tvaru, které jsou některé široké až 150 cm. V současné době existují tři teorie popisující vznik těchto geologicky zajímavých tvarů. Území je také bohaté na vzácnou vegetaci.
K místu se váže legenda a skřítcích, podle které lokalita získala své jméno.
Pověst:
Ve strmé skále nad Dubinou, které se odedávna říká Skalka skřítků, se nachází množství tajuplných jeskyněk. Tato opuštěná obydlí a chodby jsou památkou na jejich dávné obyvatele. Byli jimi mírumilovní skřítci, kteří zde, na území Doupovských hor, střežili velký poklad. S lidmi z okolních vesnic žili v dobrém a jako neviditelní pomocníci jim pomáhali s každodenní tvrdou prací. Za to požadovali od hospodářů jen trochu jídla. Časem ale sedláci začali být nenasytní a lakomí a skřítkům již nepřáli. Chléb dříve určený skřítkům raději snědli sami. Kromě toho byl odvěký klid lesů narušen vyzváněním zvonu kostela ve Svatoboru. Proto se národ skřítků rozhodl odejít z tohoto kraje. Jednoho dne tedy přišel král skřítků k převozníkovi přes řeku Ohři v Dubině a poprosil ho, jestli by nepřevezl jeho početný národ přes řeku. Převozník souhlasil a celý den vozil neviditelné skřítky z jednoho břehu na druhý. Když za soumraku převezl poslední skřítky, král ho odměnil zlatem. Také se zeptal, jestli chce být poslední, kdo zde spatří jeho národ. Převozník chtěl, neboť byl zvědav, kolik skřítků převezl. Král zvolal: „Klobouky dolů!“. V té chvíli převozník užasl – na louce spatřil několik tisíc skřítků. Poté se s ním král rozloučil, skřítkové mu zamávali a vydali se s těžkým nákladem směrem ke Krušným horám. Od té doby již skřítky nikdo nespatřil.
Jiná legenda vypráví o tom, že skřítky vyhnalo vyzvánění zvonu kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru
Zdroje:
https://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/npp-skalky-skritku/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Skalky_skřítků
Šemnická skála
Šemnická skála je výraznou krajinnou dominantou a přírodní památkou v okrese Karlovy Vary (vyhlášená v roce 1933). Nachází se v severovýchodním okraji CHKO Slavkovský les přibližně 1 km jihozápadně od obce Šemnic mezi obcemi Andělská Hora a Dubina. Předmětem ochrany je znělcová kupa s neobvykle utvářenými skalisky a dalšími geomorfologickými jevy, na níž se vytvořila na skalních útvarech cenná bylinná společenstva.
Péčí o území je pověřena správa CHKO Slavkovský les.
Místu se původně říkalo Panenský skok. Současný název Šemnická skála se ujal až v 19. století. Vrchol skály v minulosti zdobil kříž na památku dívky, která tam podle pověsti uprchla před krutým pánem, aby si ho nemusela vzít za muže, a předstírala skok ze skály (onen pán pak prý ze skály spadl).
Z vrcholu skály se naskýtá mimořádný výhled na hřeben Krušných hor, Doupovské hory a údolí Ohře. Na skálu se lze dostat po značených turistických stezkách hned z několika směrů. Přes Šemnickou skálu vede naučná stezka Andělská Hora – Kyselka.
https://semnicka-skala.ceskehory.cz/
