Bretaní po vlastní ose – část šestá: okolí Carnacu
Carnac – trasa po menhirech a dolmenech v okolí
Megalitické řady (alignements mégalithiques) jsou uskupení neolitických menhirů a dolmenů v jižní Bretani. Nejznámější jsou aleje s více než čtyřmi tisíci menhiry rozestavěných v souběžných či vějířovitých řadách u obce Carnac, kde se řady dělí do čtyř úseků nazvaných podle blízkých osad a samot: Le Ménec, Kermario, Kerlescan a Petit Ménec. V mapách je uváděn ještě pátý úsek roztroušených menhirů: Le Manio.
Další pozoruhodné rozsáhlé uskupení je mezi městečky Plouharnel a Erdeven (řady de Kerzéro) a další menší jsou třeba v obci Sainte-Barbe, u obce St.Piere-Quiberon na poloostrově Quiberon a řady La Madeleine u Penmarchu a další…
O menhirech jako takových jsem psal v předešlé části, takže se nebudu opakovat. Jen opět doporučím v Carnacu navštívit informační centrum a vzít si mapky. Jsou v nich zakreslené menhiry, dolmeny, kostely, význačná místa a různé druhy tras. Vypracovali jsme si na jejich základě a díky aplikaci offline mapy.cz několik tras a s jednou bych vás rád seznámil.
Trasa po jednotlivých řadách v blízkém okolí Carnacu
Trasa začíná u řad Alignements du Ménec, což je největší seskupení menhirů u vesničky Le Ménec v těsné blízkosti Carnacu. Tomuto uskupení se nelze vyhnout, kolem vedou všechny silnice, cesty, cestičky a stezky. Ale o něm byla řeč v předchozím díle, takže k ostatním řadám a trase kolem nich:
I dnes jsme se snažili vyrazit co nejdříve, ale nejsme zrovna ranní ptáčata. Včera nám to vyšlo, teď už se prostor okolo řad zaplňuje turisty. Naštěstí drtivá většina zůstává u řad u Le Ménec. Hodně se jich nechá vozit turistickým vláčkem okolo řad, které všechny jednou svou podélnou částí leží u silnice Route de Kerlescan. Vláček projíždí kolem a sem tam přibrzdí. Jako rodinný výlet s malými dětmi či zájezd důchodců proč ne, ale vláčky jsou plné turistů ve středním věku. Netuším, jak si tento způsob prohlídky může někdo užít, ale jak se říká: proti gustu žádný dišputát….
Většina cest kolem řad je upravena i pro vozíčkáře a ti mají vyhrazená místa i na parkovištích. Na těchto vyhrazených místech parkovat nedoporučuji. Jinak jsou francouzští četníci – co se týče parkování – celkem benevolentní. Časem se i my naučíme na některých místech parkovat, jak to soukromě nazýváme, na “francouze“. Prostě kam se nacpeme a vejdeme. Ale to je zapotřebí málokdy, parkovišti v Bretani nijak nešetří.
Cestu začínáme na východním konci Méneckých řad, stejně jako včera. Odtud se pěšinou podél silnice dostáváme k řadám Kermario a vrcholící turistický ruch necháváme za sebou.
Řady Kermario a Manio – Alignements de Kermario a Alignements du Manio
Aleje menhirů v Kermariu nejsou tak rozsáhlé jako u Le Ménec, ale celkově obsahují větší kameny bizarnějších tvarů. Nejvyšší z těchto megalitů je téměř 7 metrů vysoký. Ovšem ten je povalený. V deseti řadách v pásu necelých 100 metrů širokém je zde umístěno 982 (dle jiných údajů 1029) menhirů. Také tyto kameny se zmenšují směrem ke konci seskupení o 1,2 km dál. Uprostřed řad Kermario je nízká věžička, zřícenina mlýna (moulin de Kermario) upravená na malou rozhlednu, ze které je možné si řady pěkně prohlédnout. Z nadhledu krásně vynikne jejich uspořádání a počet. Ani řady de Kermario nejsou zdaleka kompletní. Část jich musela ustoupit vybudované vodní nádrži na východním konci.
Silnicí pokračujeme k řadám de Manio a odbočujeme na lesní cestu, která vede ke Quadrilatère du Manio, čtvercové ohradě z nízkých menhirů v lese (v této chvíli je možné také odbočit na opačnou stranu k zajímavému tumulu de Kercado, ten ale navštěvujeme jindy). Poblíž Quadrilatère du Manio stojí osamocený obrovský menhir Géant du Manio, který je se svými 6,5 metry výšky jeden z největších v okolí Carnacu. Působí opravdu monumentálně. Konečně menhir, z kterého je cítit energie a síla. Ten už nepůsobí smutně. Také si všimneme, že Géant du Manio není, tak jako drtivá většina menhirů v řadách Le Ménec, nijak zvlášť obrostlý mechem a lišejníkem. Této drobnosti si později všímáme i u jiných menhirů. Shodujeme se, že z těch neobrostlých máme vždy lepší pocit. Síla, energie, klid? Kdo ví? Pro ilustraci: nedlouho po nás dorazí k menhiru mladí manželé s asi čtyřletou holčičkou. Dítě se o menhiry pramálo zajímá. Cesta sem vede lesem, možná je unavená nebo se jí prostě jen něco nelíbí a tak vřeští a vřeští. Vřeští tak jak už to čtyřleté děti umějí. Uši až zaléhají. Normálně bychom se asi urychleně dekovali, brali kramle, zdrhali. Teď je nám to fuk. Menhir je klidný, my jsme klidní a vřeštící děvčátko mizí lesní cestou někam pryč. Ještě chvíli tu posedíme a pak necháváme stát menhir tak, jak už tu stojí tisíce let a přesto si ho kus odnášíme s sebou.
U menhiru Géant du Manio (Obr u Mania) opouštíme turistickou značku a vydáváme se podle map.cz „po vlastní ose“. Offline mapám.cz opravdu děkuji za všechny pochůzky a průjezdy městy v celé Bretani a Francii!!! Až na zmizení Merlinova hrobu :-). Ale to stejně bylo Merlinovo kouzlo!
Řady Kerlescan a Le Petit Ménec – Alignements de Kerlescan
Lesní pěšinou a kousek po silnici se dostáváme ke třetí skupině kamenů stojící ještě dál na východ u Kerlescanu. Jde o 13 řad skládajících se z 540 kamenů na ploše 3,5 ha. Na jejich okraji se nachází kromlech z 39 menhirů. Na konci řad je odbočka lesní cestou k dolmenu Kerlescan, což je z části odkrytý protáhlý dolmen.
Pak ještě dál východním směrem do lesa stojí asi 100 kamenů skupiny Le Petit Ménec.
Nejspíš je pak lepší vrátit se zpět na lesní cesty, ale my jsme pokračovali po silnici D186, že si cestu zkrátíme. Zhruba kilometrová cesta nebyla nic moc. Doporučuji se vrátit a jít lesem. Je to sice delší, ale provoz na silnici je hustý a rychlý. Na druhou stranu cestou objevujeme nikde neuvedený menhir, schovaný v křoví kousek od silnice. Upozorňuje na něj jen cedulka u silnice. (GPS: 47.6079217N, 3.0471492W).
Konečně můžeme, po skoro kilometru, z rychlostní silnice odbočit a vydáváme se opravdu lesní pěšinou (poměrně zarostlá a porost je nepříjemně pichlavý, opět moje zkratka 🙂 ) k dolmenu de Roch-Feutet. Malý, ale velmi pěkný dolmen stojí na okraji louky, poblíž kaple de la Madeleine. I když slovo „malý“ asi není ten správný výraz, je jen menší než ostatní.
Od dolmenu, kde se celkem dost zdržíme (velmi příjemné místo), se přes louku vydáváme ke kapli de la Madeleine.
U kaple se zrovna koná nějaká slavnost. To je v Bretani dost časté (časem nás začne překvapovat, že žádná slavnost nebo trh není, ale to se přihodí zřídkakdy) Vzhledem k tomu, že kaple leží na docela odlehlém místě, jsme dost potěšeni. Občerstvení přijde sakra k duhu. Mají tu ve stáncích galletos (omelety z pohankové mouky s různými druhy náplně) i pivo, co víc si přát. Omeletu s klobásou budu asi zmiňovat často. Je výborná a nasytí. Palačinkám z pšeničné mouky se sladkou náplní se říká crepes. Cena se pohybuje od 2 Euro (crepes s čokoládouvou náplní) do 3,4,5 za galletu. Záleží na náplni (sýr, vejce či klobása) a na lokalitě.
Od kaple se naše cesta začíná pozvolna stáčet zpět. Také se opět vracíme na turistickou značku, kterou jsme u menhiru Géant du Manio opustili. Přes kapli Saint-Guénolé v Coet-a-Touz se dostáváme k tumulu de Crucuny, což je hrobový kopec (zasypaný dolmen), opět s menhirem „anténkou“ na vrcholku a řídkým zbytkem kamenného kruhu okolo. Pak pokračujeme cestou vedoucí mezi loukami a lesem k malému protáhlému dolmenu na okraji lesíka. Cesta by nás zavedla k menhirům a tumulu du Moustoir ale zvažujeme síly a odkládáme návštěvu na jindy. Chyba! Tyto menhiry, přestože k nim v podstatě máme celý pobyt kousek, už navštívit nestihneme.
Vracíme se a pokračujeme k dolmenu de Kériaval. Mohutný odkrytý dolmen se čtyřmi postranními komorami působí velkolepě.
Cesta zpátky nás zavede k prostřední části řad u Le Ménec. Trasa byla víc než 22 km dlouhá a šli jsme ji poměrně dlouho. Hodně se fotilo, malovalo či jen tak rozjímalo, k čemuž mnoho míst prostě vybízelo. Myslím ale, že jsme do ní zahrnuli všechny významnější megalitické památky v blízkém okolí Carnacu. Ale ještě jich pořád dost zbývá, třeba slavný Dolmen de Mané-Kerioned s rytinami, ale to chce další samostatný den.
Na zde uvedenou trasu rozhodně doporučuji zabalit si sebou nějaké občerstvení a dostatek tekutin. Slavnost u kaple se nekoná každý den a cestou žádné občerstvení nebo restaurace není. Jak jsme se vzdalovali od řad Le Ménec, centra turistického dění, turistů stále ubývalo a ubývalo. Prakticky jsme pak na většině míst byli sami. Má černá očekávání, že to tu bude vypadat jako o víkendu v Adršpachu, se naštěstí nenaplnila.
Všechny zmiňované řady se také dají navštívit na kole či autem. Parkoviště jsou všude. Jak u všech řad, tak u tumulusu de Kercado a dolmenu de Kériaval. Jen přímo k menhiru Géant du Manio a dolmenu Roch-Feutet je možné dostat se pouze lesní pěšinou. Jak říkám, pomocí map z turistického centra lze výlet libovolně kombinovat.
VÍCE FOTOGRAFIÍ NA SILOTO PHOTO GALLERY: BRETAŇ
DALŠÍ MENHIRY A DOLMENY V OKOLÍ CARNACU:
B R E T A N Í P O V L A S T N Í O S E – O B S A H
