Bretaní po vlastní ose – část pátá: řady Le Ménec
Řady Le Ménec (Alignements du Ménec)
Alignements du Ménec jsou největším seskupením menhirů u Carnacu a nachází se u vesničky Le Ménec (dnes autobusová zastávka Ménec u Domu megalitů – Maison des Mégalithes) v těsné blízkosti Carnacu. V okolí jsou ještě čtyři velká uskupení, nazvaných podle blízkých osad a samot: Le Ménec, Kermario, Kerlescan a Petit Ménec. V mapách je uváděn ještě pátý úsek roztroušených menhirů: Le Manio. V řadách Le Ménec je uváděn počet 1099 (1170 včetně kromlechu) menhirů uspořádaných podle velikosti do 11 řad, jež se táhnou v délce asi 1200 metrů v pásu širokém okolo sta metrů. Řady kamenů nejsou přímé, ale opisují mírnou křivku směrem k severovýchodu. Řady dvakrát přerušuje silnice a v letních měsících je volný vstup mezi menhiry zakázán (jsou obehnány nízkým plotem). Na západním konci je skupina domků obklopena kromlechem tvořeným elipsou ze 71 kamenů stojících vedle sebe. Kromlech je prakticky celý zastavěný domy, ale některé jednotlivé menhiry lze poobjevovat. Je možné, že podobný byl původně i na východním konci.
Ještě v podvečer, v den příjezdu do Carnacu, nedočkavě vyrážíme k nejbližším řadám. Řadám u Ménecu. Máme to kousek. Přicházíme k východnímu konci řad. A jsou tu. Konečně menhiry! No, vykukují nad zem do výšky asi 40 cm. Tyhle ještě strčí jejich český kolega – Zkamenělý pastýř od Klobuk – do kapsy. Ale postupně jich začíná být přesila a také začíná být patrné, jak se zaplňují mezery mezi nimi a formují se do řad v pravidelném rozestupu. A povyrůstají. A to rychle. Jak postupujeme směrem na západ, kameny se rychle zvětšují. Ve třetině pásu už dosahují velikosti člověka. Od poloviny řad už mají výšku přes dva metry. Na konci řad se k nebi tyčí mohutné balvany vážící mnoho tun. A je jich tolik. Je jich k neuvěření! To nevyjádří žádný popis, žádná fotografie. Únava je ta tam. Jsou nádherné. A jak nám ráno vyšla návštěva dolmenu La Roche-aux-Fées tak i nedočkavá večerní výprava za menhiry se ukázala být dobrým počinem. Věděli jsme, že menhiry jsou hojně navštěvované turisty a snažili se na to připravit, ale teď, okolo sedmé hodiny večer, když kolem nás projde jen pejskař venčící jezevčíka, nevěříme vlastním očím. Nikdo nikde. Zapadající slunce menhiry nádherně osvicuje. Zíráme na ně v němém úžasu. Je jich opravdu hodně. Asi se opakuji, ale je to tak!
Jak jsem se zmiňoval výše, řady menhirů jsou oplocené nízkým plůtkem a od jara do podzimu se mezi ně nesmí (v tomto období je možné účastnit se placené organizované prohlídky mezi menhiry s průvodcem, v zimě jsou prý volně přístupné. Je to kvůli vegetaci). Myslel jsem, že mi to bude vadit, že se jich nepůjde dotknout, procházet se mezi nimi, ale teď vím, že je to velmi dobře. Navštívili jsme pak i neoplocené řady a vím, o čem mluvím. Nikdo mezi nimi totiž nepobíhá, nevřeští, neleze na ně a kdo ví, co ještě. Některé balvany jsou těsně u plůtku, takže dosáhnout na ně není problém, ale spíš jen koukáme, jak si tu stojí. Stojí si tu v klidu a tichu v záři zapadajícího slunce, stojí si tu přes šest tisíc let, stojí si tu a nikdo neví proč.
Význam menhirů není dodnes uspokojivě vysvětlen. Existují teorie o kalendářní funkci, o astronomicko-astrologické funkci, o kultu Slunce a Měsíce, o uctívání bohů, o kultu plodnosti (falický symbol), o léčebné funkci, jsou teorie o zesilovačích kladné nebo naopak filtrech záporné energie Země, teorie o navigaci mimozemšťanů a mnoho dalších… Ovšem vše je založeno jen a pouze na domněnkách.
Ani já nevím. Jen na ně zírám a nevím. Osobně se přikláním k teorii, že menhiry nějakým způsobem souvisejí s udržováním rovnováhy přírodních sil, tedy jak někteří badatelé říkají, jde o „akupunkturní jehly“ v energetických drahách Země. Menhiry často stojí v místě geologických zlomů. V samotné Bretani prý existují pověsti, že odstranění menhirů vedlo k potopení příslušné krajiny do moře (okolí kláštera Mont-Saint-Michel nebo legenda o zániku bájného města Ys – https://cs.wikipedia.org/wiki/Ys ). Je skutečností, že dnes zatopené menhiry a dolmeny stály dříve na souši a ostrov Gavrinis nejspíš ostrovem nebyl, ale za posledních 6000 let se poněkud zvedla hladina oceánů.
Za velmi pěknou knihu na toto téma považuji Tanec obrů od Karla Sklenáře.
Od hostitelky se časem dozvídáme, že místní mají některé menhiry vytipované jako léčivé, některé jako nabíjející energií, jiné jako uklidňující. Tyto informace ovšem v mapách z infocentra nejsou. V souvislosti s tím došlo k zajímavé příhodě, ale o tom v příslušné části našeho výletu.
Slunce už zapadá, obcházíme řady Le Ménec i z druhé strany po silnici Route des Alignements (Cesta řad). Menhiry na nás udělaly velký dojem. Už se těšíme na další den.
Co se týče návštěvy řad u Le Ménec, pro návštěvníky je u infocentra a muzea megalitů (Maison des Mégalithes), které leží v bezprostřední blízkosti řad Le Ménec, bezplatné obří parkoviště. Ale kdyby bylo plné, dá se parkovat i podél silnice Route des Alignements (nebudete-li vyloženě překážet provozu, četníci to nijak neřeší (ale na mě se pak nevymlouvejte 🙂 )).
Prohlídku doporučuji začít na východním konci řad z uličky Allée des Allouettes (GPS: 47°35’42.761″N, 3°4’31.460″W). Je pěkné pozorovat, jak se drobné roztroušené menhiry začínají skládat do řad a zvětšovat. A pokud to možnosti dovolí, je krásné se kolem nich projít navečer. Úbytek turistů je značný (největší nápor jsou zájezdové autobusy, jak zjišťujeme následující dny) a zasvítí-li podvečerní slunce, je na balvany krásný pohled. O atmosféře těžko mluvit či psát. Zkusím to: V jeden okamžik zničehonic (čučeli jsme pak na sebe hodně dlouho) se stane něco neuvěřitelného: fotím nádherně osvětlené menhiry a najednou – přestože slunce zapadá a dobře vím, že skvělé světlo může každým okamžikem pominout – musím přestat. Koukám na menhiry a současně s přítelkyní (která stojí opodál a menhiry si maluje) říkáme: Já: „Mám pocit, že jim něco chybí…“ Ona: „Něco jim chybí, jsou smutní“. Neskutečné, ale opravdu se to tak stalo.
V souvislosti s tím trochu předběhnu: druhý den jsem chtěl podniknout noční focení, ale západní část řad (tedy ta část s krásnými mohutnými menhiry bizarních tvarů) je pro veřejnost uzavřena. Přiblížíme se, nasazuji teleobjektiv a zkoumám co se děje. Něco se mezi menhiry filmuje. Ostraha nám prozrazuje, že se natáčí reklama. Nejspíš na prací prášek. Také bych nebyl veselý.
Rovněž se v tomto úseku občas (na plakátech je možno zjistit data) pořádají večerní a noční představení – show. Něco jako dramaticko poučné pásmo s hudbou, doprovodným slovem a světelnými efekty a při těchto produkcích je tato část řad také ze všech stran uzavřena. I přilehlá silnice. Show vřele nedoporučuji. Některé dny se tedy našim prvotním pocitům vůbec nedivíme.
VÍCE FOTOGRAFIÍ NA SILOTO PHOTO GALLERY: BRETAŇ
