Bretaní po vlastní ose – 12. Site Megalithique Locmariaquer
Obec Locmariaquer se nachází na západním cípu Morbihanského zálivu v Bretani a má mnoho pláží s výhledem na Atlantický oceán a záliv Quiberon. Také se zde nachází velké množství megalitických památek.
Hned u příjezdu na okraji obce Locmariaquer, v těsné blízkosti silnice D781 (není možno minout, jiná silnice do Locmariaquer nevede), se nachází něco jako muzeum megalitů. Samozřejmě nechybí prostorné parkoviště, kde je i autobusová zastávka Site des Mégalithes. Areál Site Megalithique Locmariaquer ʺLocmariaquerské megalityʺ (http://www.site-megalithique-locmariaquer.fr/en/) je oplocený komplex, ve kterém leží jedny z nejslavnějších a nejvýznačnějších neolitických památek v Evropě. Je to zachovaný tumulus Er-Grah, slavný zrekonstruovaný dolmen Table des Marchands a největší známý kamenný blok, který byl transportován a vztyčen v neolitu známý jako Le Grand Menhir Brisé.
Le Grand Menhir Brisé (v překladu: Velký rozlámaný menhir) je také označován a známý jako Menhir Er-Grah (Er-Grah má znamenat ʺkrásný kámenʺ), Grand Menhir nebo Men ar hroëc’h (ve francouzštině Pierre de la Fée, což znamená ʺKámen vílʺ). Jde o kamenný blok vážící přes 300 tun a vysoký přes 21 metrů. Dnes leží na zemi rozlomený na čtyři kusy. Odhaduje se, že vztyčen byl 5000 let před naším letopočtem a k poškození došlo okolo roku 4000 před naším letopočtem vlivem přírodní události. Možná blesk, možná zemětřesení. Záhadou zůstává, jak se na poloostrov tak obrovský blok kamene vůbec dostal, protože nejbližší případný zdroj tohoto nerostu je vzdálen okolo 10 kilometrů. Působivé rozměry menhiru stále rozdělují odborníky v názorech o technikách používaných pro transport a vztyčování takovýchto kamenných bloků, nicméně skutečnost, že toho bylo dosaženo v neolitické éře, zůstává pozoruhodná.
I Grand Menhir Brisé byl ozdoben rytinami, ale ty jsou dnes už jen obtížně patrné. Žádná část velkého menhiru – na rozdíl od jiných – nebyla nikdy znovu použita! Je docela možné, že hlavním důvodem je, že o tisíc let později (takovou dobu měl stát vztyčený) nebylo po kultuře stavitelů nejspíš už ani vidu ani slechu.
Tumulus Er-Grah (také hrobka Er Vinglé) je zachovalý mohylový hrob dlouhý 140 metrů. Základ byl pravděpodobně postaven v pátém tisíciletí před naším letopočtem. V dalších letech byl rozšiřován. Stavbu obklopoval chodník a nedalo tumulu byl vztyčen dnes zlámaný Velký menhir (Le Grand Menhir Brisé). Interiér tumulu je nepřístupný.
Table des Marchands (Stůl kupců) je velký dolmen, na jehož kamenech je množství rytin. Interiér tohoto dolmenu přístupný je. Na hlavním kamenu komory je velká rytina, která dle některých názorů znázorňuje sekeru (dle jiných velrybu nebo pluh či symbol rovnováhy, výkladů rytin je velké množství), ale především část rytiny, která má znázorňovat pluh tažený voly. Tento fragment dokazuje, že kámen byl původně součástí jediného menhiru, protože rytina se ve zlomu shoduje s řezbami na části objevené v dolmenu na ostrově Gavrinis.
V roce 1984 bylo při rekonstrukčních pracích objeveno, že vnější strana některých stropních desek dolmenu na ostrově Gavrinis, jinak pokrytých mohylovým materiálem (tedy od postavení tumulu zcela zakrytých) je zdobena rytinami, ale v jiném stylu než jejich vnitřní část. Tyto rytiny musely být vytvořeny před postavením mohyly. Archeologové se domnívají, že několik těchto desek bylo použito z jiných, nějakým způsobem poničených menhirů. Porovnáním rytin jedné desky byla objevena další část menhiru právě v dolmenu Table des Marchands. Tyto kusy kdysi tvořily mohutný 14 metrový kámen, podobný velkému rozbitému menhiru Le Grand Menhir Brisé.
Kámen v zadní části komory dolmenu Table des Marchands má na sobě vyrytou hvězdu s vlnovkami a prohnutými čarami, které mohou představovat pole plodin.
Dolmen Table des Marchands byl zcela odkrytý a nad zemí, dokud nebyl v roce 1993 zrekonstruován do původní (?) podoby.
Vstupné do komplexu Site Megalithique Locmariaquer činí 6 €. Je dobré netrefit se s návštěvou do nějaké větší zájezdové vlny, prostor není nijak rozlehlý. Je milé, že v recepci mají letáček se stručným komentářem i v češtině. Kdybych ho neztratil, podělil bych se o více informací. Celkový dojem z návštěvy areálu nebyl – v porovnání s jinými podobnými památkami v Bretani – nijak ohromující. Do tumulu Er-Grah není vstup povolen, je možné ho pouze obejít. V dolmenu Table des Marchands není možné sám ovládat osvětlení jako v tumulu de Kercado. Světlo střídavě zhasíná, mění barvu a úhel osvětlení. Asi se snažili o navození atmosféry a vysvícení reliéfů, ale efekt žádný. Možná se někde se stala chyba, ale rytiny byly téměř neznatelné. Velký menhir je působivý, přestože je rozlomen na čtyři kusy, ale ani k němu není možné se dostat. V městečku jsme následně objevili pouliční výstavu dobových fotografií (viz fotogalerie) a nějak se nemohu zbavit pochybností o smysluplnosti rekonstrukce Table des Marchands.
Nicméně okolí městečka Locmariaquer nabízí množství menhirů a dolmenů, které jsou volně přístupné a leckdy působivější než památky v komplexu Site Megalithique Locmariaquer (např,: zachovalý dolmen Pierres Plates s rytinami na několika kamenech, tajemný tumulus Mamé-er-Hroëk, Tumulus du Mané-Lud nebo dolmen du Mané-Rutual). Dovolí-li to možnosti, doporučoval bych při případné návštěvě nejprve projít tyto a návštěvu areálu mít v záloze.
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Construcci%C3%B3n_megalito.png?uselang=fr
VÍCE FOTOGRAFIÍ NA SILOTO PHOTO GALLERY: BRETAŇ
